Píseň bez názvu

25. leden 2011 | 15.23 |

01-essay

Tohle není moje tvorba! Jde o překlad Yoochunovi písničky (rappové písničky bez názvu) z jejich nového alba "Their Rooms". Protože se jedná o příběh, rozhodla jsem se, že ho dám do one-shotů. Jen jsem ho přeložila. Je to doopravdy dojemné a bylo to snad poprvé, co jsem celou tu dobu probrečela!

 ukázka korejského textu této písničky - nepodařilo se mi to sem dostat v plné velikosti:

01

Už jsem někdy o tomhle mluvit předtím?

V roce 2003, po dokončení několika měsíců trénování, jsme dostali první nabídku (podpis smlouvy).

A v roce 2004, protože jsme nebyli spokojení s tím, že jsme nováčci měsíce a udělali jsme ty nejlepší výsledky, jsme chtěli víc.

V roce 2005 jsme měli poprvé debut v zámoří, i když to nebylo tak snadné, jako to bylo v Koreji. Po prvním pokusu, jsme udělali tu nejhorší nahrávku a naše sebevědomí narazilo na skálu.

Jazyk, který je těžký se naučit.

Dny strávené tím, že jsme balancovali mezi domovem a prací.

Uvězněni v ujištění, že je to pro naše vlastní dobro.

Samota, slzy pláče a vzteklé běsnění nás spojilo dohromady.

Slíbili jsme si, že zůstaneme spolu, a se stane cokoli.

Řekli jsme si: " Naučme se od sebe jen ta pozitiva."

Nakonec jsme konečně ze sebe vydali všechno a uspěli.

Volali jsme našim rodinám a přátelům.

Ten den nadešel.

A od té doby šlo vše hladce.

Bořili jsme rekordy jiných a pak ty vlastní, dostali jsme všechny ceny, které je možné dostat a uvědomili jsme si nᚠúspěch. Plakali jsme, ale bylo to štěstím.

Ten důvod, který nás držel šastné, intenzivnější než radost či smutek, byl, že jsme se nikdy nevzdali a stále jen zkoušeli znova a znova. To je ten nejsilnější a jediný důvod, který známe.

Tobě, který se už změnil.

(Nemohu stále stát na tom samém místě.)

Otočím se k tobě zády.

(Nemohu jen plakat.)

Jen budu křičet tvé jméno, až budeš odcházet.

(Odletím napříč oblohou.)

Budu jen utíkat dolů po ulici.

Zastaven vysokou stěnou.

Myslel jsem jen na to, jak ten svět může být temný.

Byli i časy, kdy už jsem to nemohl dále snést.

Zvyšující se náklady a hromadící se dluhy.

Pak jsem si vzpomněl na to, co předtím řekl šéf.

Jestliže budete cokoli potřebovat, tak si řekněte. Budeme navždy rodina.

Řekněte mi, když budete cokoli potřebovat.

Při těch slovech jsem dostal kurហse ho zeptat.

Bylo to divné, ale bylo to to jediné, na co jsem se mohl spolehnout.

Byly jsme rodina, která měla zůstat při sobě navždy.

Měl jsem tu odvahu se ho zeptat, ale zpátky se mi dostalo jen chladného odmítnutí.

Byl jsem z těch slov naštvaný, ale zeptal jsem se ještě jednou.

Jen zavěsil.

Nemohl jsem zastavit slzy.

Ta myšlenka, že rodina, které jsem věřil až doteď, mě teď odmítla...

Když nás potřebovali, tak jsme byly rodina, ale když jsme je potřebovali my, tak jsme nebyli nic víc, než jen cizinci.

Každý den na nás čekalo další překvapení.

Slyšel jsem, že za mořem mají vystoupení obrovský úspěch, nad naše představy. Byl jsem jako v nebi, když jsem šel do práce ve výplatní den.

Podívali jsme se na sebe s velkým vzrušením a pochválili se za tvrdou práci.

Ale naše vystoupení na výplatní pásce bylo červené.

Myslel jsem si, že je něco špatně, a tak jsem se podíval znovu.

Sakra, všechno to šlo do nákladů.

Jak to všechno mohlo odejít jako náklady?

Nemohl jsem tomu uvěřit, a tak jsem požádal o detaily účtu, který jsme nikdy neviděli. Řekli ano, ale museli jsme se vrátit do práce bez jejich jediného pohledu na ten stupidní kus papíru.

Otázky stále rostly, jak šel čas.

Čím víc jsme nad tím přemýšleli, tím více nás bolela hlava.

Nějaké poslední slovo, které chci říci?

Všechny věci, které jsme pro společnost dělali,

Bylo to doopravdy pro společnost?

Ano, řekněme, že byly. My, ty milé duše, necháme ten malý úlet být.

Zapomeneme to, pro společnost, a pro nás samotné, protože jsme byli spolu tolik let.

Ale není to správné. To nejsou věci, které byste nám měli říkat.

Chcete nás nakonec jen zklamat?

To je neuvěřitelné -  právě se dohadovali za našimi zády.

Starší (lidé ve společnosti) mají pravdu. Chtějí jen ty, kteří vydělají hodně peněz.

Stále mě pronásledují ta slova, která mi moje "rodina" řekla v minulosti.

Je ještě hodně příběhů, které nebyly řečeny, ale já tady skončím.

Protože mě to štve pomyšlení na to, co udělají, až tahle písnička vyjde.

Každopádně, je to pro nás těžké, ale těžce pracujeme.

Navzdory harašení těch, kteří se stále snaží, my se usmíváme.

Nedělám tohle úsilí, kvůli prodeji.

Jako člověk, dělám jen vše proto, abych nelitoval ničeho v den, kdy zemřu.

Ano, my jsme JYJ.

Včera a dnes, myslím celý den.

Ale jediný rozdíl mezi "předtím" a "dnes" je, že cítím svůj věk, 25.

Chystám se odložit pero.

Přinejmenším se teď cítím lépe.

Cítím lásku fanoušků, takže...

Odstraním ty přítěž z koutů svého srdce.

Není to nic lehkého, ale budu se cítit dobře.

Jsme šastní, protože máme novou rodinu, fanoušky.

Vždy o vás přemýšlíme...

Milujeme vás.

Tak nám věřte až do konce.

Řekněte, že mě milujete.

Zůstaňte s námi. Budeme se snažit ze všech sil.

Stále máme vás.

Tak jako vy máte nás.

Slibujeme. Budeme riskovat vše, abychom vám ukázali.

Ano, my jsme JYJ.

Zvedněte tu zeď a zavřete pořádně dveře.

Láska není slepá.

Láska nás osvobodila.

Nikdy moc nečekej.

My jsme tvořeni vámi, kdo není ani polovina poloviny té třídy. Bez vás jsme jen žáby ve studni.

Ano, je zde hodně příběhů, které chci vyprávět.

Ale pro dnešek to stačí.

Co si o tom myslíte? Komentíky prosím!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 ˇ 2 ˇ 3 ˇ 4 ˇ 5
známka: 1.8 (5x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Píseň bez názvu haru 26. 01. 2011 - 17:24